METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD, jedna z nejdůležitějších blackmetalových formací současnosti přichází s novým albem. Ačkoliv jsou považováni za vůdčí jméno v daném žánru, stále si zachovávají auru nepřístupnosti a informace o nich jsou kusé, ale komu by to vadilo, když je jejich muzika prvotřídní, kvalitativně vyrovnaná a v mantinelech daného hudebního stylu stále dostatečně rozmanitá?
Měli jsme tu již pořádně syrový black metal, koketérii s industriálními prvky, značně disharmonické postupy i pohansky znějící melodické pasáže. Na předchozím vinylovém EP „What Once Was… Liber I“ (prvním ze série podobně zaměřených alb) se kapela orientovala na skloubení dřevního black metalu s temným, pekelným deathem (pokračování má být údajně ještě více deathmetalově zaměřeno). Recenzovaná novinka 777 – Sect(s) je pak pro změnu úvodním dílkem z konceptuální trilogie nahrávek, zaměřených spíše na industriálnější vyznění („777 – The Desanctification“ a „777 – Cosmosophy“ mají vyjít ještě letos). Zdá se tedy, že nápadů má kapela přehršle.
Pokud si pustíte „777 – Sect(s)“ hned po předcházejícím „What Once Was… Liber I“, ten rozdíl vám nemůže uniknout. Zatímco druhá jmenovaná představuje nefalšované peklo, novinka nabízí jeho sofistikovanější verzi. Nejedná se tedy o čirou, násilnou blasfemii, jako je tomu na zmíněném vinylu, ale spíše o komplikovanější, mučivou, místy zklidňující a místy zase pořádně agresivní a spletitou vizi hudebního světa těchto adorovaných Francouzů.
Už jsem narazil na názor, že je novinka jakýmsi pokračovatelem vysoce kvalitního „The Work Which Transforms God“. Ano, skutečně by tomu tak mohlo být, ačkoliv se jedná o zvukově čistší a také hypnotičtější nahrávku. Kapela tentokrát nesází až tolik na disharmonie a disonance, jimiž byly protkány „MoRT“ a „Odinist“ , přestože i zde jsou k nalezení. Spíše mám z alba pocit, že se jedná o takový průnik těch nejlepších momentů jednotlivých vývojových etap kapely, které dohromady tvoří dostatečně působivý a nepochybně i funkční celek. Nečekejme však žádný splácanec všemožných prvků, BLUT AUS NORD sázejí na celkový synergický efekt. Objevují se zde melodie, které by mohly s přehledem patřit na předchozí řadovku „Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars“, ale gró nahrávky tvoří spíše kombinace atmosférického pojetí black metalu (nikoliv v obecně užívaném smyslu, ale spíše v tom „blutausnordovském“) s industriálními prvky, které album dostatečně rozvolňují a přidávají mu na efektivnosti.
Pokud tedy ještě stále náhodou přemítáte nad kvalitou francouzské blackmetalové scény, mohla by vám tato nahrávka otevřít oči. Není to sice až taková pecka jako např. poslední DEATHSPELL OMEGA (taky je „777 – Sect(s) úplně někde jinde), ale ani tak nelze pochybovat o opětovně skvěle odvedené práci, přestože o nějakém milníku hovořit nelze. Už teď se těším na další položky, které mají BLUT AUS NORD letos nabídnout.
BLUT AUS NORD tentokrát sázejí na industriálnější pojetí. Dobrá práce, ostatně jako vždy.
8,5 / 10
1. Epitome I
2. Epitome II
3. Epitome III
4. Epitome IV
5. Epitome V
6. Epitome VI
Disharmonium - Undreamable Abysses (2022)
Hallucinogen (2019)
Deus Salutis Mea (2017)
Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry (2014)
777 - Cosmosophy (2012)
What Once Was... Liber II (EP) (2012)
777 - The Desanctification (2011)
777 - Sect(s) (2011)
What Once Was... Liber I (EP) (2010)
Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars (2009)
Dissociated Human Junction (split) (2007)
Odinist: The Destruction Of Reason By Illumination (2007)
MoRT (2006)
Thematic Emanation Of Archetypal Multiplicity (EP) (2005)
Decorporation... (split) (2004)
The Work Which Transforms God (2003)
The Mystical Beast Of Rebellion (2001)
Memoria Vetusta I: Fathers Of The Icy Age (1996)
Ultima Thulée (1995)
-bez slovního hodnocení-
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.